Tento film byl natočen pro 46.MFF v Berlíně u příležitosti stého výročí vynálezu kamery bratří Lumièrů. 40 režisérů z rozličných
zemí světa dostalo možnost natočit svůj příspěvek do složeného filmu Lumière & Company původní, sto let starou kamerou.
Zadání bylo pro každého režiséra stejné - maximálně 52 sekund, tři záběry a žádný synchronní zvuk. Snímky jsou opravdu
rozličné - jednoduché záběry na město nebo krajinu, stručné reminiscince uplynulých sta let kinematografie, pokusy o krátký
příběh, vtip...
Davida Lynch tři záběry za pomoci kouře rozdělil a dokázal i při tak krátké stopáži vytvořit typickou lynchovskou klaustrofobní
atmosféru.
Z diskuzí...
"Milí režiséři konce 20.století, co dokážete s původním kinematografem bratří Lumiérů?" Dnes se na jejich snímky díváme s
nostalgií a úctou, ale mnozí stále nechápou, co je na nich tak výjimečného... Film byl atrakcí, zábavou, lákadlem. Jen ti
odvážní pomýšleli na to, že se z něj stane nové autonomní umění. Konec devatenáctého století - o filmové řeči nelze téměř
mluvit, kapacita projekce je zoufale malá na rozvinutí jakéhokoli příběhu. A ten stejně diváky nezajímá - ti se chtějí dívat.
Na dobrou zápletku si zajdou do divadla nebo koupí knihu. Ale jak si se starou dřevěnou skříňkou poradí filmoví mágové v roce
1995? Nabytí znalostmi a zkušenostmi filmařů celého dlouhého století. Ale pozor - maximálně 52 sekund, tři záběry a žádný
synchronní zvuk! Během devadesáti minut jsme seznámeni s žijícími legendami (Claude Lelouch, Liv Ullmann, Peter Greenaway,
David Lynch) i nadějnými talenty (Zhang Yimou, Spike Lee). Některá jména mi nic neřekla, ale odůvodňuji to svou neznalostí
(i když těch Francouzů tam bylo nějak podezřele víc...). Snímky jsou opravdu rozličné - jednoduché záběry na město nebo
krajinu odkazující na práci Alexandra Promia, stručné reminiscince uplynulých sta let kinematografie, pokusy o krátký příběh,
vtip atd. Koho si z jednačtyřiceti jmen vybavím? Davida Lynche - dokázal vytěžit nejvíc, tři záběry za pomoci kouře rozdělil a
vytvořil lynchovsky klaustrofobní atmosféru. Zhang Yimoua - epicky úsměvné. Při záběru Spika Leeho na (jeho) malé dítě jsem si
vybavila mnoho raných filmů zachycujících právě ty nejmenší. Vzpomínám si i na další zajímavé krátké filmečky (např.věčné téma
filmu - láska), ale zapomněla jsem jména autorů. Místy jsem se mírně nudila. Odpovědi na položené otázky ("Je film smrtelný?",
"Co pro vás znamená film?") začínaly být po chvíli stereotypní. Mít možnost natáčet kinematografem musel být ohromný zážitek,
hrdost i zodpovědnost - to vše z dokumentu přímo čiší.
(fabienne, www.csfd.cz)
Z tohoto projektu jsem viděl pouze snímek Davida Lynche. Tento minutový snímek mě naprosto uzemnil. Pouštěl jsem si jej pořád
dokola a snažil se pochopit, proč ve mně probouzí skličující pocity. Snad to nervově drásající hudební podbarvení snímku,
snad ta bezvýchodnost ze záběru topící se ženy v jakési nádrži obklopené podivnými postavami ve skafandrech, tak podobných
postavám ze starých béčkových sci-fi horrorů let dávno minulých.
(Paldini, www.csfd.cz)
Tento dokument je takový filmový svátek. Jelkož film miluju, vzbuzoval ve mě tento "dokument" nostalgické pocity smíšené
s obdivem k všem zúčastněným. Většinu režisérů neznám, což ale nevadí, neb všechny krátká stopáž nutila vymáčknout ze sebe
maximum kreativity a vtěsnat své bujné představy do padesáti vteřin. Černobílé záběry z kinematografu jsou krásné, dávají
vyniknou obrysům a stínům, natáčené objekty dostávají novou tvář a tak dodávají snímkům nádech opravdového umění. Většina
režisérů se předvedla v nejlepším světle, jen mě trochu zklamala Liv Ulmannová a hodně mě zklamal Wim Wenders, který pořád
omílá Berlín a anděly.
(kinej, www.csfd.cz)
Ani nevím, zde tenhle projekt mám hodnotit jako dokument nebo jako povídkový film. Přestože obsazení na postu režisérů je
opravdu lahůdkové, připadá mi, že pro některé byla ta minutová stopáž příliš omezující. Celkově jde ovšem o výjimečný zážitek
pro filmové gurmány.
(Slarque, www.csfd.cz)
Lynch tu jednu minutu dokonale vyuzil a natocil dalsi UZASNY depresivny snimok. Jeden zaber kde je zobrazena naha zena v
sklenej nadobe ma uplne fascinoval. Vyvolalo to vom ne taky neprijemny nedefinovatelny hrozostrasny pocit. A to ja rad.
(kitano, www.csfd.cz)