David Lynch web věnovaný jemu a jeho tvorbě

The Straight Story

The Straight Story

Obsah

Recenze

Z diskuzí...

Obsah

Průzračně jednoduché vyprávění inspirované skutečným příběhem vypráví o třiasedmdesátiletém muži(Richard Farnsworth), který se vypravil na obstarožním zahradním traktůrku na cestu dlouhou 300 mil. Jeho bratra totiž postihl záchvat mrtvice a Alvin cítí, že by ho po letech, kdy spolu nemluvili, měl navštívit. Během své cesty potkává nejrůznější lidi a prožívá nejrůznější drobné události... Minimalistická road movie odvíjející se rychlostí sedm kilometrů za hodinu spřádá „malý“ příběh do podoby „velkého“ vyprávění o svobodě, vůli a pokání – bez brutality, temných stránek duše a dokonce bez neslušných slov.

Autor: Alena Prokopová

Recenze

Motto: Je to docela normální film. (David Lynch)

David Lynch je bezesporu jedním z nejzajímavějších soudobých režisérů. Jeho filmy jsou snově temné a obvykle se nedají nijak jednoduše vyložit. Podle skutečné události natočený Příběh Alvina Straighta je ale snad ve všech ohledech naprostým opakem jeho předešlé tvorby. Jedni to nejspíš budou považovat za zradu "lynchovských" ideálů, jiní za přirozený vývoj umělce a další si budou myslet, že si z nás Lynch prostě dělá legraci. Mě osobně je to ale úplně jedno, protože Příběh Alvina Straighta je především výborný film a už dlouho jsem z kina nevycházel v tak příjemné náladě.

Alvin Straight je sedmdesátiletý stařík, který žije se svou mírně retardovanou dcerou Rose ve městečku Laurens v Iowě. Zdraví už mu moc neslouží, jednotlivé orgány postupně vypovídají službu, ale v hlavě to má Alvin uspořádané lépe než drtivá většina mladých a zdravých. Když se jednoho dne dozví, že jeho bratr Lyle, se kterým už několik let nepromluvil ani slovo, dostal mrtvici, rozhodne se ho navštívit. Za svůj zahradní traktůrek značky John Deere zapojí provizorní přívěs a vydá se na šest týdnů dlouhou cestu do 300 mil vzdáleného Mt. Zionu v sousedním Wisconsinu.

Na své cestě Alvin potkává celou řadu lidí, představujících nejrůznější vrstvy maloměstské Ameriky, jejichž osudy se s tím jeho na krátký okamžik protnou, aby se po chvíli zase rozešly každý svým směrem. Alvin je sice tou postavou, která je všechny spojuje, ale film je ve skutečnosti právě tak o něm, jako o lidech, které cestou potkává. Jednotlivá zastavení slouží k tomu, abychom se dozvěděli něco víc o Alvinovi a jeho minulosti, a Lynch se nám tak snaží nenásilným způsobem přetlumočit onu starou, známou a banálně znějící pravdu, totiž že i cesta může být cílem.

Příběhem Alvina Straighta Lynch dokazuje, že je především skvělý režisér, který umí vyprávět prostý a přímočarý příběh i bez oněch formálních obezliček, které jeho styl tak proslavily. Každý záběr je perfektně zkomponován a prozrazuje pevnou režijní ruku. Film se odvíjí pomalu, jeho tempo přesně odpovídá rychlosti Alvinova traktůrku, a Lynch dokáže udělat dramatickou situaci i z toho, jestli se Alvinovi s jeho vozidlem podaří zajet do stodoly včas, aby nezmokl. Není se tedy co divit, že jediná částečně "lynchovská" scéna do filmu poněkud nezapadá a působí lehce nesourodě.

Richard Farnsworth podává v roli Alvina Straighta svůj životní herecký výkon. Mluví pomalu, pečlivě váží každé slovo, a také proto jeho řeč zní tak přesvědčivě. Alvin není žádný velký intelektuál, ale v dobrém slova smyslu prostý a obyčejný člověk. Jeho mluva není plná učených obratů, ale oné přirozené moudrosti a nadhledu, které se dají získat pouze stářím, a i tak se to povede pouze těm šťastnějším z nás. Některé jeho promluvy sice vyznívají až příliš idylicky, jako když se mu podaří přesvědčit mladou těhotnou stopařku, která utekla z domova, že rodina je nade vše, ale podobných míst naštěstí moc není.

Fanatické příznivce rychlé akce by Příběh Alvina Straighta unudil k smrti po několika minutách, protože z jejich pohledu se v něm prakticky nic neděje. Pokud se ale umíte na chvíli zastavit a vychutnat si pomalý způsob vyprávění, pak je tohle film přesně pro vás. Vynalézavá kamera Freddie Francise a podmanivá hudba Lynchova dvorního skladatele Angela Badalamentiho vytvářejí dohromady velmi poutavý zážitek. Vlnící se lány obilí a stromy obalené listím dokonale evokují náladu končícího léta, kdy není nic lepšího než si sbalit batoh a spacák, vytáhnout z garáže kolo (nebo traktůrek) a vydat se na cestu.

Příběh Alvina Straighta ale rozhodně není klasicky radostná road-movie. Pamatujete si vzrušení, s jakým jste se poprvé vydávali na nějakou delší cestu? Pamatujete si, s jakým nadšeným očekáváním jste vyhlíželi z okna autobusu a doslova hltali ubíhající krajinu? A pamatujete si taky, jak na vás působila cesta zpátky? Projížděli jste stejnými místy, ale stromy mezi tím už trošku opadaly, a vy jste byli zase o pár týdnů starší. Do pocitů radosti z toho, že se vracíte domů, se mísily nostalgické vzpomínky na to, co necháváte za sebou. A přesně takovým dojmem působí Přiběh Alvina Straighta.

Twin Peaks jsem půl roku nadšeně hltal každý týden na ČT2. U Modrého sametu a Zběsilosti v srdci jsem se chvílemi bavil a chvílemi nudil. Lost Higway jsem sice nepochopil, ale tvářil jsem se, že je mi to jedno. Mazací hlavu jsem viděl několikrát a vždycky na mě silně zapůsobila, ale na otázku, jestli se mi opravdu líbila, bych odpovědět nedovedl. O Příběhu Alvina Straighta to můžu říct s klidným svědomím, neboť ještě dlouho po jeho konci jsem měl na tváři takový ten přiblblý úsměv člověka, který právě zažil něco tak příjemného, že tomu částečně nechce věřit a částečně se bojí, že se mu to jenom zdálo.

Autor: Kotwak, kinofil.cz

Z diskuzí...

Úvod Filmy Odkazy Fórum O webu Salad Fingers ↑Nahoru↑ © v.vracovský '07